Financování pohřbu pozůstalými není překážkou k následnému odmítnutí dědictví.
Financování pohřbu pozůstalými není překážkou k následnému odmítnutí dědictví. Výklad, že dědic by tím byl nucen přijmout záporné dědictví s dluhy zesnulého, není správný. To jednoznačně vyplývá ze stanoviska ministerstva spravedlnosti, které si zde můžete přečíst.
"Vážená paní místopředsedkyně,
obracím se na Vás v reakci na Vaši žádost ze dne 26. ledna 2022 týkající se § 1489 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Předmětné pravidlo není v právním řádu novinkou, ale bylo již upraveno obdobně v § 465 předchozího zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník. Jak podle stávající, tak podle dřívější úpravy pak vypravení pohřbu dědicem nelze považovat za počínání, kterým by dědic dával najevo, že chce dědictví přijmout. Vypravení pohřbu tak následky § 1489 odst. 2 občanského zákoníku nepůsobí. Uvedené plyne z právní teorie i dlouhodobě z ustálené soudní praxe.
Za chování, kterým dědic dává nepochybně najevo, že hodlá vstoupit do zůstavitelových práv a povinností, se naopak nepovažovalo např. vypravení pohřbu zůstaviteli nebo převzetí nepatrného majetku vypravitelem pohřbu, péče o majetek zůstavitele nutná k zabránění vzniku škody, splnění veřejnoprávní povinnosti podání daňového přiznání za zůstavitele. (Fiala, R., Drápal, L. a kol.: Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015; str. 69).
Shodně odborný komentář cituje Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích sp. zn. 24 Cdo 2832/2018 ze dne 29. 11. 2018 nebo 24 Cdo 2262/2019 ze dne 4. 9. 2019. Z dřívější, stále použitelné judikatury, lze pak zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4391/2009:
Za počínání dědice, z něhož by bylo možné usuzovat na to, že dědictví nechce odmítnout, nelze považovat jednání, kterým se dědic jen informoval o stavu majetku a dluhů zůstavitele, jednání dědice směřující k odvrácení hrozící škody na zůstavitelem zanechaném majetku nebo obstarávání zůstavitelova pohřbu.
Z veřejně dostupných dat Ministerstva pro místní rozvoj plyne, že počty tzv. sociálních pohřbů rostou setrvale bez návaznosti na změny právní úpravy již od počátku sledovaného období (rok 2007). Například v roce 2012 došlo téměř k zdvojnásobení počtu sociálních pohřbů oproti roku 2011; statistika dostupná zde. Občanský zákoník přitom nabyl účinnosti až v roce 2014. Důvody nárůstu počtu tzv. sociálních pohřbů posoudit nedovedeme. Právní úprava občanského zákoníku však tento trend zjevně nepůsobí.
V kontextu problematiky předlužených dědictví lze také upozornit na institut tzv. výhrady soupisu podle § 1706 občanského zákoníku. Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví (viz také § 1674 a násl. občanského zákoníku). Dědic tak má také možnost dědictví přijmout, aniž by musel hradit veškeré dluhy po zůstaviteli."
JUDr. Pavel Blažek, Ph. D.
ministr spravedlnosti ČR
zdroj obrázku: www.master.cz