11:16

Domů / Novinky / Senát se stal místem, kde se formují názory a hledají řešení a cesty.

Senát se stal místem, kde se formují názory a hledají řešení a cesty.

24. 09. 2021

Jak se Vám daří?

Děkuji, dobře. Po trochu horším průběhu Covidu, který jsem překonala, si více vážím života. Je tu ale řada věcí, které mne  trápí. V politice začíná převažovat populismus, zhoršila se forma a způsob komunikace a jsou přijímána rozhodnutí, která bychom před pár lety nepřipustili. Bývali jsme premiantem transformujících se zemí Evropy. Mohli jsme být pyšní na to, že jsme jednou z nejméně zadlužených zemí, uměli jsme hospodařit, dařilo se nám odstraňovat staré ekologické zátěže a hlavně postupně zvládat sociální problémy.

V dnešní době je tendence dělat spíš politiku okamžité spotřeby a na úkor budoucnosti, na úkor toho, kam bychom měli směřovat.

Jste zkušená politička, byla jste dokonce jednou z prvních zástupců horní komory při jejím založení, jak vzpomínáte na své začátky v Senátu a na začátky Senátu jako takového?

Do Senátu jsem byla poprvé zvolena při jeho novodobém počátku v roce 1996. Senát byl tehdy nechtěným dítětem. Premiér a část sněmovny, kterým vznikem druhé parlamentní komory došlo k omezení rozhodovacích kompetencí, stejně jako některá media proti němu velmi brojila. Přímá volba senátorů většinovým způsobem totiž také zkomplikovala posazování lobbistických zájmů přes stranické sekretariáty. Veřejné mínění dávalo Senátu důvěru jen kolem 15%.

Snad prvním z konkrétně hmatatelných přínosů Senátu, který lidem imponoval, byla rozsáhlá rekonstrukce vzácných historických areálů Valdštejnského, Kolovratkého a Furstenberského paláce a jejich zahrad.  

Zpočátku jsme zasedali v Hlavním sále v provizorních lavicích, které připomínaly divadelní hlediště. Velkou výhodou ale bylo, že jsme na sebe navzájem všichni viděli a lépe se tak ve svých postojích a názorech vnímali.  

Na jaké osobnosti z tohoto období vzpomínáte nejraději?

Byli tady skvělí lidé, musím vzpomenout pana Petra Pitharta, který byl prvním předsedou Senátu. Myslím, že se mu tehdy podařilo dát Senátu do vínku uvážlivost a stabilizující roli v soukolí demokratických orgánů moci státu.

Velice ráda vzpomínám na senátorky a senátory, které zde všechny nelze vyjmenovat. Osobně jsme si byli bližší s kolegy v senátním klubu, uvedu alespoň výjimečné osobnosti senátorky Moserové nebo profesora Jařaba. Prvním předsedou zahraničního výboru byl Michal Žantovský. Díky svým mimořádným zkušenostem a pracovitosti vytvořil pro Senát odpovídající pozici v záležitostech naší zahraniční politiky, kde také nepochybně i nyní hraje významnou roli.

Senát byl v lecčem průkopnický, musím zmínit historicky první usnesení ke klimatu z roku 1997, byla jste jeho iniciátorkou. Jak vznikalo?

Je to už 23 let! Ale už tehdy vědci a řada politiků věděla, že klimatické změny se blíží a s nimi vážná rizika. Širší veřejnost tomu nechtěla věřit. Bohužel si většinou nepříjemné věci připouštíme velmi neradi.

Na politické úrovni bylo třeba něco udělat s množstvím emisí, které se tehdy neregulovaně dostávalo do ovzduší. Měla jsem to štěstí, že jsem působila v mezinárodní organizaci Globe, kde jsme zásadní podklady měli k dispozici. Připadala jsem si tak trochu jako misionář, který tady začal hovořit o věcech, které už se na mezinárodní úrovni alespoň z části řešily. Česká republika měla v té době své problémy s transformací a změna klimatu byla nová, zdálo se ne tolik naléhavá věc. To, co jsme mohli v počátku v Senátu udělat, bylo strategické usnesení. Určilo, že se klimatem budeme zabývat a budeme uvažovat jak snížit naše enormní emise skleníkových plynů.

Jak daleko jsme se v tomto smyslu posunuli?

Některé osobnosti s vysokou důvěrou společnosti možnost klimatické změny zcela popírali. Odmítali jakoukoli pozornost, která by se měla věnovat prostředí, v jakém žijeme. Jejich priority vycházeli z toho, co jsme tehdy znali, to znamená z jakési socialistické tradice, kdy na prvním místě je pouze průmysl, budování a ekonomický zisk.

Dnes si zejména mladí lidé více uvědomují, že prostředí, které nás obklopuje, tvoří základ našeho života. Rozhoduje o tom, jak budeme žit. Nastupující generace má dostatek informací o klimatických změnách. Myslím, že také proto se občas objeví lidé jako Greta Thunberg, kteří chtějí, abychom my, politici, situaci řešili a nenechali ji dojít tak daleko, že postihne nejen nás jako Českou republiku, ale i celý svět. Vnímání životního prostředí se již podle posledních průzkumů výrazně změnilo. Věřím, že lidí, kteří změnu klimatu dále popírají, zejména také v přímé konfrontaci s prokazatelnými extrémními stavy počasí, i u nás výrazně ubývá.

Rychlost klimatických změn předběhla původní prognózy a pomalu připravovaná opatření. Zdaleka již neplatí tvrzení, že se starší generace klimatické změny nedožije.

Dovolím si osobní otázku – co s Vaším odhodláním a vůli dělají odpírači změny klimatu?

Aktuálně, před několika dny, byly zveřejněny výsledky sledování společného projektu stovek vědců z celého světa, které změny nejenže potvrzují, ale důrazně varují před jejich nástupem daleko rychlejším tempem.

Každý má právo na svůj názor. Přehlížení potvrzených zjištění o negativních změnách nebo strkání hlavy do písku, těmi, kteří rozhodují o naší budoucností, je ale velkým hazardem. Věřím, že takových lidí už ale není mnoho. (úsměv).

 

Jaké jsou ty hlavní výzvy, se kterými se české životní prostředí potýká?

Stále produkujeme obrovské množství skleníkových plynů. Česká republika je jedním z jejich největších producentů na počet obyvatel nejen v rámci Evropy, ale i v rámci celého světa. Byli jsme zemí založenou na těžkém průmyslu, zemí, která vyráběla většinu energie z uhlí. To všechno by se mělo co nejdříve změnit. Transformace průmyslu a hospodářství nás určitě čeká. Ekologie se promítá do všech oblastí našeho života tak, jak jí řešíme na úrovni každého občana či ministerstev, ať  se jedná o průmysl, dopravu nebo zdravotnictví. Jen připomenu například z Ostravska dobře známé důsledky znečištěného ovzduší, které se projevily ve zvýšeném postižení dětí alergiemi a respiračními chorobami.  

Jste známá jako podpůrkyně cirkulární ekonomiky, v čem se můžeme inspirovat od zahraničních partnerů v přeměně odpadu na energii?

V západních zemích, kde jsou z tohoto hlediska využití odpadu mnoho desítek let před námi, se v první fázi skutečně soustředili na spalování odpadu, a pak na jeho následné energetické využití. Měla jsem možnost se seznámit s řadou projektů různého energetického využití odpadů, ať už formou přímého spalování a následnou separací vzácných kovů, výroby bioplynu či kapalných látek, které lze následně spalovat.

Nakonec jsme ale již společně dospěli k závěru, že daleko větší význam má materiálové využití. V dnešní době má Evropa ale i Česká republika problém s nedostatkem primárních surovin, a právě v odpadech nám spousta těchto zdrojů mizí a odchází. Bylo by zároveň úplně nejlepší, kdyby nám odpadů vznikalo co nejméně.

Teď už konkrétně; pod Vaší záštitou probíhá projekt „Odlož mobil v knihovně“, jaké přesně si klade cíle?

Cílem některých výrobců bylo, aby se produkty rychleji otáčely, abychom je častěji nakupovali a některé mobilní telefony tak obsahovali takzvaná „kazítka“, která životnost zařízení limitovala. Kupovaly se tak stále nové mobily a staré končily v komunální odpadu, nebo ještě leží mezi odloženými věcmi v domácnostech. V mobilních telefonech jsou v malém množství obsaženy vzácné prvky, zlato a další cenné kovy. Při celkovém množství těchto zařízení, je to už ale nezanedbatelné množství vzácných surovin, které nám chybí. A přitom   existují firmy, které dokážou ze starých telefonů tyto prvky získat a zpětně je vracet do nových přístrojů, čipů a elektroniky, kterou potřebujeme.

Bylo skvělé, když se nám díky spolupráci s knihovnami v mém regionu a v celém mém kraji podařilo již vysloužilé mobily vysbírat a předat firmě, která umí tyto telefony zpracovat a recyklovat z nich vzácné prvky a kovy. Byla by velká škoda, kdyby tuny těchto vzácných kovů dále končily na skládkách.  

Dnešní doba s sebou přinesla i unikátní problémy, například nově vzniklé množství pandemického odpadu, jak se podle Vás nejlépe dá naložit s použitými zdravotnickými pomůckami?

Zdravotnické odpady, které jsou infekční a tedy nebezpečné, zatím nelze v běžné provozní praxi využít jako materiál vhodný pro recyklaci. Je jich v poslední době opravdu mnoho, ale pokud se jedná o látky a plasty, které jsou kontaminované a mohou obsahovat infekční zárodky či viry, nezbývá nyní nic jiného, než je opatrně shromáždit a předat k energetickému využití. Na skládky ale nepatří.

Existuje místo, kam chodíte čerpat energii?

Moje zahrada. V politice málokdy vidíte výsledky své činnosti hned, a to, co se povede, je zcela logicky chápáno jako samozřejmé. Na zahradě mi udělá radost každá vykvetlá kytka. Když přijde můj vnouček, počítáme spolu kolik různých rostlin právě kvete. Mimo zimu jich bývá tak kolem deseti. (smích).

V čem vidíte budoucí podstatu ochrany životního prostředí?

Velký důraz a těžiště pozornosti je věnováno ochraně vzácných druhů živočichů, vzácných rostlin a cenných biotopů. Pokud ale nedokážeme snížit škodlivé emise,  v ovzduší a ve vodě nebo znečistění půdy a omezit další elementy, které negativně ovlivňující naši přírodu, tak se nám nepodaří zachránit ani je! Myslím, že klíč ke zlepšení je především v nastartování změn našeho hospodářství. Jsem přesvědčená, že bychom měli co nejrychleji projít  „čtvrtou průmyslovou revoluci“. Znamená efektivnější technologie s lepším využitím surovin a energií, zásadní snížení produkce škodlivin a rozumnou jen skutečně nezbytnou spotřebu neobnovitelných zdrojů. Bude to přínosem nejen pro ochranu přírody a kvalitu životů nás a našich potomků. Transformací hospodářství současně získáme větší konkurenční výhodu vůči ostatním zemím a to znamená i dobrý nový základ pro  na naši ekonomiku a hospodářství do budoucna.

Jakou roli v tom může hrát Senát?

Součástí mnoha zákonů, které Senátem prochází, jsou právní nástroje napomáhající prospěšným změnám. Na místě je jejich podpora, doplnění a legislativní úpravy či změny napravující opatření protichůdná.

Senát je také místem, kde se setkává odborná a široká občanská veřejnost na veřejných slyšeních. Institut veřejného slyšení se nám s kolegy podařilo zařadit do zákona o jednacím řádu Senátu ještě před rokem 2000. Prostřednictvím těchto slyšení se Senát stal místem, kde se formují názory a hledají řešení a cesty. Touto strategickou rolí se tak dnes významně podílí na budoucím směřování a politických rozhodnutích České republiky. Myslím, že také díky tomu si postupně získává stále větší důvěru a podporu občanů.